jednota v rozmanitosti
unity in diversity
einigkeit in vielfalt

19 – 28 / 5 / 2017

Dvacet let dobrého sousedství je třeba oslavit

Po desetiletí oddělovala českou a německou společnost neviditelná železná opona historických křivd. Ještě v devadesátých letech byly stíny světové války stále živé, zejména na naší straně. Minulost do té doby nemohla být otevřeně diskutována a Němci byli vykreslováni buď jako imperialističtí nepřátelé, nebo jako bratři v socialistickém táboře míru. Proces sblížení spustil dokument, od jehož podepsání uplynulo dvacet let.

V devadesátých letech vyvolávalo sjednocení Německa u mnoha Čechů obavy, stejně jako jeho hospodářská síla a investice německého kapitálu. Smířlivý postoj prezidenta Václava Havla vůči po válce vyhnaným narážel na nepochopení, návratem „Suděťáků“ strašili komunisté stejně jako Občanská demokratická strana Václava Klause. Bolestivé otázky minulosti přemostit a najít rozumnou formu soužití měla mezivládní deklarace, jejíž samotná příprava rozjitřila českou společnost a nastartovala první hlubší a celospolečenskou debatu o našich moderních dějinách.

Krátký text byl vyjednáván celé dva roky, bojovalo se snad o každé slovo. Deklarace byla slavnostně podepsána v Praze 21. ledna s premiérem Václavem Klausem a ministrem zahraničí Josefem Zielencem za českou, a spolkovým kancléřem Helmuthem Kohlem a ministrem Klausem Kinkelem za německou stranu. Německo se přihlásilo k odpovědnosti za nacistickou politiku, zatímco Česko vyslovilo lítost nad utrpením způsobeným „poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců.“ Obě strany se shodly, že křivdy patří minulosti, a přiznaly si právo na odlišný výklad sporných bodů. Zcela stranou tak zůstala otázka takzvaných Benešových dekretů.

Usmíření a zkvalitnění vzájemných vztahů měla zařídit společná komise historiků, která fungovala již od roku 1990. Dopadlo to ovšem úplně jinak, a za všechno může jedno konkrétní opatření vycházející z deklarace, totiž zřízení Česko-německého Fondu budoucnosti. Zpočátku se oběma vládami financovaná instituce soustředila na odškodňování českých obětí nacismu, postupem času však začali převládat přeshraniční projekty komun a občanské společnosti – od cyklostezek po koncerty, od vydávání knih pro výměnné pobyty škol. V současné době podporuje ČNFB na šest stovek větších i menších projektů zhruba osmdesáti miliony korun ročně.

Stačilo tedy, aby politická reprezentace nastolila příhodné podmínky, a cíle deklarace byly naplněny více než vrchovatou měrou zespodu. Řečeno tehdejším českým ministrem zahraničí Zieleniecem, z tečky za minulostí se stala dvojtečka. A vše dobré, co za ni bylo v průběhu posledních dvaceti let napsáno, oslavíme během Česko-německého kulturního jara, které na období od dubna do června 2017 připravila obě ministerstva zahraničí, Ministerstvo kultury ČR, Goethe-Institut v Praze a samozřejmě Česko-německý Fond budoucnosti. Hned několika akcemi do něj přispěje i Meeting Brno, protože spolu je líp, než jen vedle sebe.

Celé znění Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji najdete zde.