Ludvík Belcredi: osudy rodu Belcredi ve 20. století
Jak rodina prožila turbulentní 20. století, přiblíží a areálem zámku provede Ludvík Belcredi.
Rod Belcredi má kořeny v severní Itálii. Český inkolát, tedy domovskou šlechtickou příslušnost, získali v 18. století. Osudy rodiny ve 20. století byly úzce spjaté s osudy Československé republiky. V roce 1938, v době rostoucího mezinárodního napětí, vyjádřil Karel Jiří Belcredi společně s dalšími jedenácti zástupci šlechtických rodů svou věrnost Československé republice a vůli bránit její hranice prezidentu Edvardu Benešovi. Deklaraci obdobného znění pak učinili znovu téhož roku a v roce 1939 prezidentu Emilu Háchovi.
Za nacismu byla na líšeňský zámek uvalena nucená správa. V roce 1948 rodině znárodnili cihelnu a zemědělské pozemky. V roce 1949 zatkli Luvíka Huga Belcrediho. Bez soudního rozhodnutí strávil dva roky v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Po propuštění se pak živil jako vrátný, kulisák nebo tramvaják. V 50. letech mohli Belcrediovi na líšeňském zámku obývat jeden byt. Jinak tam sídlila vojenská katedra, národní výbor, JZD a v někdejší galerii se sušilo obilí. Mobiliář zámku byl z části rozkraden. V 70. letech nabídla StB Ludvíku Hugovi Belcredimu možnost emigrovat, ten ale odmítnul. Po sametové revoluci byl rodině zámek vrácen. Její členové se věnují rozličným profesím, někteří se angažují ve veřejném životě.
Ludvík Belcredi, archeolog, syn Ludvíka Huga Belcrediho. Autor knih 1000 let rodu Belcredi; Bystřec: o založení, životě a zániku středověké vsi či Svatý Jan to vše viděl: historie městyse Líšně 1306–2006 a dalších.
Pořad proběhne česky.