Vladimír Čermák transcendující
Hlásit se k Vladimíru Čermákovi, soudci, filosofovi, zakladateli Katedry politologie na Masarykově univerzitě, divadelníku, jednomu z patnácti soudců „Havlova“ Ústavního soudu a autorovi pětidílné monografie Otázka demokracie, obvykle znamená, že dotyčný má za sebou přinejmenším nezvyklý životní příběh. Ze studentů Divadelní fakulty se pod jeho vlivem stávali politologové, z příslušníků policejní Ochranné služby filosofové, z herců aktivní členové občanské společnosti.
Vladimír Čermák přirozeně propojoval nejrůznější společenství. Působil v řadě oborů a každému přispěl svým jedinečným, „čermákovským“ způsobem. V čem spočívalo jeho charisma a čím dodnes inspiruje?
moderuje: Martin Kopa, soudce Krajského soudu
hosté: politický filosof Jiří Baroš, advokát Jaroslav Brož a soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěch Šimíček
Pořad vzniká ve spolupráci s Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity při příležitosti druhého vydání knihy Rozhovory s Vladimírem Čermákem: O filosofii, politice a právu, která vyšla v nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury a Books & Pipes.
Vladimír Čermák (1929–2004)
se narodil v prostředí, které sám označoval za „dělnickou aristokracii“. Jeho tatínek se sice číst naučil až na vojně a maminka „tahala vozíky po Cejlu“, přesto oba dbali o to, aby se Vladimírovi dostalo dobrého vzdělání.
Vladimíra Čermáka již od dob gymnaziálních studií přitahovala filosofie a politika. Zamýšlel studovat Vysokou školu politickou a sociální v Praze, po událostech února 1948 to však musel přehodnotit a rozhodl se pro právo. Soudcem se stal v roce 1955. Měl za to, že bude rozhodovat o běžných civilních případech – rozvodech, výživném – a usilovat o spravedlnost.
Začínal v Mikulově na trestním úseku. Když odsoudil předsedu národního výboru na několik měsíců nepodmíněně za to, že zneužíval práce zemědělského družstva, přeložili ho do Moravské Třebové, později z podobných důvodů dále do Svitav a Jevíčka. Podle svých slov nenapsal v žádném rozhodnutí větu, kterou by musel měnit.
Z justice odešel na vlastní žádost v 70. letech, aby se režim nezačal mstít jeho dvěma dospívajícím dětem. Nastoupil jako podnikový právník do Kovopodniku města Brna, což mu umožnilo psát Otázku demokracie.
Koncem 80. let začal spolupracovat s brněnskými experimentálními divadly – divadlem Na provázku a HaDivadlem. Pro jejich scénický časopis Rozrazil 1/88 (O demokracii) napsal hru Hostina filosofů. Filosofové od Platona po Hegela se zde scházeli jako trestanci držení v pracovním táboře a během pauzy na jídlo hovořili o povaze člověka, o svobodě a demokracii. Byl filosofickým poradcem u inscenací Sofoklovy Antigony (režie Eva Tálská) či Kafkova Procesu (režie Arnošt Goldflam). Připravil rovněž dosud neuvedenou dramatizaci Werfelova románu Píseň o Bernadettě.
V 90. letech založil Katedru politologie na Masarykově univerzitě a učil také na Divadelní fakultě JAMU. Jeho oblibu dokládá, že mladí divadelníci tou dobou začínali nezvykle často společně s divadlem studovat právě politologii.
Roku 1993 se stal soudcem Ústavního soudu. Jako soudce zpravodaj je například autorem nálezu o dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (Pl. ÚS 14/94), v němž se Ústavní soud vyjádřil k tzv. Benešovým dekretům. Stojí také za nálezem ve věci Jiřího Gruši (IV. ÚS 276/96), našeho velvyslance v Německu, který nebyl připuštěn jako kandidát do senátních voleb s tím, že neprokázal české občanství. Rozhodoval rovněž ve věci rehabilitace „vlastizrádce“ Vojtáska (IV. ÚS 98/97), v roce 1978 uznaného vinným z vyzvědačství a vlastizrady.
Roku 1999 podal Vladimír Čermák (jako soukromá osoba) podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání prokurátora a vyšetřujícího soudce za zneužití úřední moci a porušení zásady nestrannosti v procesu, v němž byl k trestu smrti odsouzen generál Heliodor Píka.
Po revoluci se podařilo postupně vydat všech pět dílů Otázky demokracie. Přístupnější formou se lze s jeho myšlenkami seznámit v knize Rozhovorů s Vladimírem Čermákem: O filosofii, politice a právu, které s ním pořídili Petr Fiala a František Mikš. Veřejně se Čermák vyjadřoval zejména o nedostatečném vyrovnávání se s minulostí a o hodnotách podstatných pro ustavující se demokracii.
Vladimír Čermák zemřel v roce 2004.
