Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!
Diskuze s Břetislavem Rychlíkem spojená s promítáním dokumentu.
12.11.uplyne rok od úmrtí Karla Schwarzenberga. S divadelním režisérem, dokumentaristou a nově také senátorem Břetislavem Rychlíkem se v diskuzi ohlédneme za životem tohoto muže tak významného pro naši současnost.
Od nejútlejšího dětství cítí Karel Schwarzenberg sepjetí s rodnou zemí, přesto musí kvůli komunistickému režimu žít desítky let v exilu. Léta pomáhá českému disentu. Když komunistický režim padá, vrací se domů a věnuje se službě republice. Stává se kancléřem prezidenta Václava Havla, vlastní a finančně podporuje týdeník Respekt, je senátorem a dvakrát také ministrem zahraničí. Čím dnes chybí české společnosti?
Moderuje dramaturgyně festivalu Meeting Brno Markéta Špetíková.
Po diskuzi promítneme dokument Břetislava Rychlíka Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!
Karel Schwarzenberg (1937–2023),
podle vlastních slov lesník a hostinský, ale také významná opora českého disentu, kancléř prezidenta Václava Havla, diplomat, politik a ministr zahraničí.
Karel Schwarzenberg se narodil do orlické větve rodu Schwarzenbergů. Také jeho maminka Antonie, princezna z Fürstenbergu, pocházela ze starého knížecího rodu. Tatínek Karel byl historik. Známe jej jako jednoho ze šlechticů, kteří v letech 1938 a 1939 natřikrát vyjádřili věrnost Československé republice.
Karel Schwarzenberg vyrůstal na Orlíku a v Čimelicích. Když byla rodina po únoru 1948 perzekvována a přišla o veškerý majetek, s vlastí se loučil velmi těžce. Přestože do Rakouska emigrovali prakticky bez prostředků, jejich vídeňský byt se stal centrem společenského života, o což se starala především Karlova maminka Antonie.
Karel se chtěl stát novinářem. V roce 1958 si ho však strýc Jindřich, hlava krumlovsko-hlubocké rodové větve, vybral za svého dědice (tím se totiž mohl stát pouze mužský potomek a Jindřich syna neměl). Pro Karla znamenalo, že se jednou stane správcem velkého majetku, včetně Schwarzenberského paláce v centru Vídně, a proto přerušil studium práv a začal se věnovat lesnictví.
Zájem o politické dění ho neopustil, byť se v politice spoustu let pohybuje spíše neformálně. Radí předsedovi lidovců, spoluzakládá časopisy Trend a Profil, přičemž v Rakousku tehdy neexistovala jiná média, která by nepodléhala státu či různým zájmovým skupinám.
V 80. letech se Karel Schwarzenberg stal předsedou Mezinárodního helsinského výboru na obranu lidských práv, díky čemuž se dostal do užšího kontaktu s českým disentem a mohl se častěji vracet do vlasti. Začne disent výrazně finančně i materiálně podporovat. Umožňuje například, aby na hradě Schwarzenberg sídlilo Československé dokumentační středisko, které schraňovalo zejména samizdat, a část hradu pro ně upravuje. Když se v březnu 1989 koná proces s Ivanem Martinem Jirousem, osobně se účastní projednávání, čímž patrně přispěje k tomu, že Jirous dostane překvapivě mírný trest (16 měsíců). Se sametovou revolucí se vrací do vlasti. Ve Vídni pro Občanské fórum nakupuje počítače, faxy, kopírky. V červenci 1990 se stává vedoucím kanceláře Václava Havla. Pomáhá s orientací v zahraniční politice, diplomacii, zdůrazňuje význam vstupu země do NATO.
Přestože se v politice pohybuje již od mládí, ryze politickou funkci zastává až od roku 2004, kdy je zvolen senátorem. V roce 2007 se stává ministrem zahraničí ve vládě Mirka Topolánka a roku 2010 ve vládě Petra Nečase. V roce 2013 neúspěšně kandiduje na prezidenta.
Karel Schwarzenberg zemřel 12. listopadu 2023.
Pořad vzniká ve spolupráci s Muzeem města Brna a Centrem dialogu.
